Kónické, případně válcové izolátory jsou používány jako nosné části vysokonapěťového systému elektrických odlučovačů. Po mechanické stránce jsou namáhány hlavně na tlak - zatížení cca max. 8 t na jeden izolátor. Naším ověřením v akreditované laboratoři bylo zjištěno, že k destrukci izolačních těles vyráběných v divizi Izolátory Merklín nedojde ani po zatížení 140t. Bylo ověřeno na zkušebně Kloknerova ústavu ČVUT v Praze.

Izolátory také oddělují prostory se spalinami od okolního prostředí. Rozdíl tlaku vnitřního a vnějšího prostředí bývá obvykle do 2 kPa, ojediněle by mohl u některých technologií dosáhnout max. 15 kPa.
Vnitřní prostor izolátoru je vystaven působení teploty (obvykle do 250°C, ojediněle u některých technologií max. 450°C) a různému chemickému složení spalin (elektrárny, spalovny, cementárny, hutní provozy, sklárny, výroba pigmentů a řada dalších odvětví).

Není technicky možné zcela zabránit usazování odlučovaného prachu obsaženého ve spalinách (ten je právě odlučovači ze spalin odstraňován) na povrchu izolátoru.

Chemické složení prachu, a tím i jeho fyzikální a chemické vlastnosti jsou velmi různorodé. Z hlediska izolátoru je důležitý měrný elektrický odpor prachu, který se pohybuje obvykle mezi 1x104 až 1x1011 ohm.m, může ale být také nižší (saze, soli alkalických zemin) nebo vyšší (což by izolátorům nemělo vadit). Vnitřní povrch izolátoru je nutno před usazováním nečistot ochránit (ofukováním nebo vzduchovou clonou), ale není to nikdy ochrana zcela dokonalá, takže dříve nebo později dojde ke znečištění zejména
vnitřního povrchu.

Spaliny obsahují také vlhkost, takže zejména při vysokém obsahu síry ve spalinách a jejich nízké teplotě je nutné izolátory chránit také vyhříváním. To je zpravidla prováděno topným tělesem umístěným na stoličce izolátoru, takže je intenzivněji namáhána teplem stoličky pata izolátoru a izolátor je vyhříván zevnitř teplým vzduchem stoupajícím ze stoličky. Tento popisovaný stav je účinný zejména před najetím zařízení pro dokonalé vysušení izolátoru.

Během provozu je izolátor díky svému umístění v horním uzavřeném tenkostěnném nosníku (jakési krabici), omývané ze spodní části horkými spalinami. Z tohoto prostoru je také nasáván do horní části izolátoru ofukovací vzduch nebo je tento vzduch přisáván vzduchovou clonou vytvořenou na patě izolátoru. Teplota tohoto vzduchu (vnější prostředí izolátoru) může být 50 až 100°C.

Pro funkci odlučovače je podstatná odolnost izolátoru vůči ojedinělým výbojům, které mohou vzniknout zejména na vnitřním povrchu izolátoru.